Tak. Je neděle večer, já jsem po sprše a pomalu se chystám k spánku. Dnešek byl hodně zajímavý den.
Včera jsem se krásně rozloučil s veleváženou kamarádkou Terkou, v noci jsem si prožil něco jako noční můru, která mě až vzbudila a dnes v poledne jsem se autem odvez do Ostravy-Svinova, kde jsem se rozloučil s rodinou a vydal se na dalekou cestu do Brna.
Ve skutečnosti, až taková dálka to není. Cestou vlakem jsem si poslouchal namluvenou knížku a mezi tím očima chvílemi pozoroval ty kupy studentů, kteří jeli spolu se mnou.
Jelo těch studentů opravdu hodně. Dnes 18. září se do Brna stěhovalo asi nejvíce studentů vůbec. A to se projevilo i na hromadné dopravě. Říkají tady tomu šaliny, když to není bus.
Jo, musím si vyřídit tu šalinkartu. Permanentku na šaliny. Protože shánět tady lístky, to je hotové peklo. Zajdu se zítra vyfotit a udělám si průkazku.
Na kolejích máme internet a srandovní je, že kamarád už za první den dostal ban a nemůže 2 dny jít online. Moc stahoval.
V podvečer jsem se šel směrem k městu projít, abych si uvědomil, jak je to Brno veliké. Šel jsem půl hodiny pěšky, od kolejí směrem k centru. A když jsem se potom podíval na mapu, zjistil jsem, že jsem tak v třetině cesty. Tedy celá cesta by trvala kolem jeden a půl hodiny. Ale měli jsme v centru domluvený s kámošem sraz, a tak jsem nasedl do šaliny a jel.
Pak k večeru jsme ještě šli ven, původně do nějakého obchodu, ale protože byly zavřené, a začalo taky pršet, sedli jsme si do jedné z tisíce místních hospůdek, kde nalévají místní patoky. Až tak špatné nebyly. Staropramen 11° a chleba s tvarůžky. Skvělá kombinace. A ani to pivo není tak špatné. Sladší a méně hořké, než náš Radegast.
Poslední významná věc, která mě dnes potkala byli mí spolubydlící na kolejním pokoji. Těšil jsem se nesmírně, až je poznám, však taky proto jsem šel do pokoje s cizíma lidma. Mohli to být buď slušňáci a nebo velicí lumpové. Byl jsem prostě zvědavý.
Netrpělivě jsem je od svého příjezdu čekal, nicméně, jak to bývá, věci se dějí, až když je člověk pustí z hlavy. A tak, zrovna když jsem to nejmíň čekal a o půl deváté se vrátil "domů", v pokoji mě čekal sympatickej klučina Radek. Sportovní postava, už to něco o člověku říká. Krátce jsem se seznámil, no a myslím, že to bude fajn kluk a dobrej společník.
A druhý kolega? Ten se stejně nečekaně objevil, když jsem se vrátil z hospůdky domů. V ruce PSP, příjemnej přístup. Seznámení, trošku jsem jej vyzpověděl a myslím, že si taky budem rozumět. Jmenuje se Martin.
Na všem jsme se zatím shodli, a dokonce i vstávání máme podobné, protože nám všem začínají přednášky už ráno.
Těším se, až se ráno vzbudím, dám si mamčinou buchtu, kterou mi napekla, protáhnu se a vyrázím za novými lidmi, zkušenostmi a znalostmi do přednáškového sálu. A kdoví kam dál.
Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat