Ta škola není tak těžká, jak vypadá.

Je ještě těžší.
Po tom, co jsme byl ohromen množstvím učiva na první 2 zkoušky, a také po tom, co jsem zjistil, že první termín té první zkoušky, jsem "nedal," jsem trochu přehodnotil pohled na situaci.
Udělal jsem si takové malé zhodnocení roku, semestru a pár věcí do budoucna změnil.
Nejprve, omezil jsem facebook, google+, icq, email, a podobné nesmysly. Rozhodl jsem se věnovat těmhle věcem až večer, až budu mít vše, co jsem chtěl, za sebou. Přes den jen minimálně. (Podle principu, mnou před 2 roky popsaného ZDE).
Taky jsem se také rozhodl, že se tomu učení budu věnovat více předem, a více celkově. Dělat si vlastní výpisky, atd. Něco jako příprava na maturitu.
Dále, udělal jsem si na pokoji na koleji generální úklid. Vytvořil jsem prostředí prosté všech rušivých elementů, jako jsou papíry nalepené na zdi, zbytečné věci položené na poličkách,  na stole, ... Zjistil jsem, že takové věci, mě prostě vyrušují a mnohem lépe se mě učí v klidném, tichém prostředí. Stejně jako se mi lépe uči v tichosti, než s hudbou.
Nuže, teď se učím na třetí zkoušku a čtvrtá a pátá budou následovat v jedné řadě. Když tedy někomu říkám, že na něj nemám čas, tak to tak  skutečně je. Nepotřebuju si na nedostupného člověka hrát. Je toho učení hodně.

Čím se odreagovávám?
Občas čtením zajímavých blogů, posloucháním oblíbené hudby, audioknížek, krátkými vycházkami, a nebo si zajdu třeba na bazén. Zrovna zítra půjdu na bazén tady v Brně. Ještě jsem tady na žádném nebyl.

S novým rokem jsem si taky začal postupně plánovat a dávat cíle do tohohle roku, hlavně na léto. Tedy uvedu některé z těch nejzajímavějších.
Rozhodl jsem se, že letos se ze všech hudebních nástrojů budu věnovat flétně. Jednak proto, že na ní hraju nejdéle a mám s ní největší potenciál. Ale především proto, že mě to na ní baví. Po tom, co jsem teď prožil několik měsíců bez ní, a bez hudebky, zjistil jsem, že mi to chybí.
Taky se možná postupně vrátím k občasnému psaní blogů. Některé věci třeba inspirují i vás. Jiné jsou jen pro mě a třeba mi po čase i něco dalšího přinesou.

A pak mám taky několik těch větších cílů. Tím který mě nejvíce vzrušuje, je v létě malý výlet či putování po Francii s jedním kamarádem.
Mám o takovém dobrodružném  putování moc krásné představy. A jelikož Francii moc neznám, kromě pár filmů, o to více ji chci poznat. Kdo bude mým společníkem, to je ještě ve hvězdách. Nechci více, už ve třech se mi to zdá příliš velká akce. Chci si jen tak sám s někým  putovat a poznávat, pro mě exotické, končiny. Nejlépe s autem.
Chci si do léta sám zařídit nějaké auto. Nebude to samozřejmě žádný bavorák, ale na něco skromnějšího si možná našetřím.
Když už jsem u té Francie a mého oblíbeného herce Gerarda Depardieu, chtěl jsem se včera podívat na jeden z těch hraných dílů Asterixe a Obelixe. Nikdo mi zatím nedokázal říci, který je nejlepší, a tak se postupně možná podívám na všechny. Každý má určitě něco do sebe. A nebo poraďte,  jestli máte oblíbeného.

A to by bylo pro dnešek vše.
Jdu se teď dále učit.
A někdy se třeba potkáme.
Zatím, se mějte. :)

Ta lidská část Brna

Konečně jsem poznal tu lidskou, tu měšťanskou, tu neturistickou část Brna.

Ještě ke včerejšku. Byl jsem včera v té čajovně s kamarádem. Byla to moc luxusní čajovna. Jedna z desítek, které tady v Brně jsou. Čaje skvělé. Takové, které ani ve Frýdku-Místku nemají a to jsem se po nich sháněl. Dýmky za 90 korun. Samozřejmě nejdražší stojí 120. Ale většina kolem devadesáti. Ve Frýdku-Místku pod 120 dýmku neseženete. Skvěle jsme si s kamarádem popovídali. Robert je jeden z mála kamarádů, se kterými si tak dobře rozumím, tak jsem rád, že jsem se s ním tady v Brně potkal.

A k tomu dnešku. Vyrazil jsem si takhle, za krásného počasí ven, do města a řekl jsem si, že půjdu, kam mě nohy zavedou. Neprve jsem si všiml velkého místního stadionu, poblíž kterého stojí městská sportovní hala. Máme to kousek kolejí a fakulty a vypadá to, že se tady mohou odehrávat veliké turnaje.

Pak jsem šel dál a to, co jsem viděl, mi neskutečně připomělo pocit domova. Procházel jsem se uličkami, kde není žáden ruch, kde nejezdí žádné auta. Ale kde lidi chodí, děti si jen tak hrají a panuje tam přirozená pohoda. Viděl jsem normální paneláky, normální stromy, dětská hřiště. Také jsem narazil na několik asfaltových placů pro míčové hry. My s klukama tomu ve Frýdku říkáme "u branek". Jako doma.

Strašně se mi tím Brno přiblížilo. Uvědomil jsem si, že to je taky normální město, kde jsou i normální lidé, ne jen turisté a studenti. A že tady může být i pěkný život. I u těch domečků, kolem kterých jsem procházel, jsme si chvílemi říkal, že v takových domečcích by se dalo žít.

U jednoho dětského hřiště jsme narazil na strom s kaštany. Respektive narazil jsem přímo na ty kaštany. Pamatuju, že u nás ve Frýdku  vždycky byly všechny kaštany posbírané jen co spadly. A když se mi podařilo nějaký náhodou najít, měl jsem tehdá obrovskou radost. A tady byla zem posetá kaštany, které nikdo nechce. Hned jsem si jich nacpal plné kapsy. Sice jsem vypadal jako debil, ale cítil jsem se šťastný.

Víte, jak je takový kaštan užitečná věc? Můžete si jej chytnou a hmatat, když máte chuť. Můžete na něj koukat, když chcete. Můžete si jej položit na poličku. A nebo, když to umíte, a máte k tomu ještě pár žaludů a špejlí, můžete si vytvořit malá zvířátka. Já sám jsem to nikdy nedělal, ale vždycky jsem to chtěl zkusit. Možná teď v Brně na to budu mít příležitost.

Pak jsem se pomalu vracel ke koleji a mile mě překvapila ještě jedna věc, která se mi postavila do cesty. A to krásný, upravený park. Děti si hráli, důchodci seděli na lavičkách, četli si. Vládl tam klid. A pak jsem došel domů.

Je ještě jedna věc, která se mi v blízkosti mých kolejí líbí a to je místní večerka. Je možná takových 30 metrů od kolejí. Vnitřní prostor má ne víc než 2 krát 2 metry. Ale to co tam najdete, to byste pomalu nenašli v celém tesku. Je zde k mání pečivo, ovoce, zelenina, pití a vše ostatní, co si člověk může přát. A to každý den od rána až do půl desát večer, i v neděli! Tím mě teda potěšili. A navíc tady mají nižší ceny, než v těch ostatních větších řetezcích kolem, kde toho ani není tolik, a zavírají brzo. Jo, tuhle večerku mám rád, dneska jsem tam byl už dvakrát. Koupil jsem nějakou zeleninu a šel si odpočinout.

A protože jsme včera byli v té čajovně s kamarádem jen my dva náhodou, mělo nás být více, tak nás těch více půjde do čajky teda dneska. A prý budou i holky :)

Měl jsem volný den v Brně

Něco jsem měl o víkendu v Brně mít, ale nakonec to padlo, tak mám tady volný týden, včetně toho pátku. Vlaky objednávat teďkom do Frýdku by se už nevyplatilo, vyšlo by mě to hodně draho, a Student Agency už teď neseženu. Ale mě to nevadí, aspoň trošku poznám to Brno a zkusím být v Brně na delší dobu, než 4 dny. Tentokrát to bude na celých 12 dnů.

Protože škola skončila už včera, moji spolubydlící odjeli, můj kamarád Honza taky. A tak jsem zůstal na pokoji sám. Ráno jsem se vzbudil, zaběhl do obchodu pro ovesné vločky a máslo, abych si udělal snídani, něco jsem si dopoledne na netu počet a v poledne si zašel na oběd. A jakmile jsem uviděl, jak je venku krásně, nedalo mi to, a řekl jsem si, že musím vyrazit do města. Vzal jsem to tedy šalinou na ulici Českou, která je takovou významnou brněnskou křižovatkou a odtama jsem procházel uličky podle citu. Kde se mi to zrovna líbilo, tam jsem zašel, navštěvoval jsem různé obchůdky. A poznal jsem tedy Brno z takového pohledu, z jakého jsem jej ještě neznal. Z pohledu nakupujícího, z pohledu turisty, z pohledu téměř obyvatele Brna.

V jednom okamžiku jsem se také na chvíli ztratil, protože jsem se vynořil z ulice na místě, které mi vůbec, ale vůbec nebylo povědomé. A ani pohledem do stran a do dáli jsem neobjevil žádný záchytný bod. A tak jsem tedy zapl gpsku. Cestou zpátky jsem se vracel opět přes několik náměstí. Stavil jsem se na Zelném trhu, který v dopoledních, a brzkých odpoledních hodinách vypadá moc krásně. Jinak přes den tam jsou totiž zaparkovaná auta, ale v těch zmíněných časech se na Zelném trhu parkovat nesmí a místo tam mají vyhrazené místní zemědělci. Stálo zde několik desítek stánků s různým ovoce, takže jsem si dokonce mohl z řady cenových a jakostních nabídek vybrat, co mi vyhovovalo. Koupil jsem si 4 krásná jablíčka.

Čast zelného trhu byla vyhrazena také biopotravinám, kde se prodávaly výrobky z různých ekologických farem a další přírodní produkty. Třeba náušničky vyráběné z ovčí vlny. Takovou věc jsem ještě neviděl.

Nu, po Zelném trhu jsem doputoval opět na Českou, odkud jsem se pár zastávek svezl do Zemské brněnské knihovny, což je obrovská krásná budova, napůl prosklená. A obsahuje ve svých skladech miliony, především studijních, knih. Ale i beletrie se tam najde, protože čtení beletrie patří třeba ke studiu literatury.

Jakmile jsem se zaregistroval, všiml jsem si na zdi plakátu, který oznamoval, že za půl hodiny zde bude mít autorské čtení Michal Viewegh. Samozřejmě, že toho autora znám, je to neprodávanější současný český spisovatel. Takže jsem si hned ověřil, zdali to teda platí a paní u informací mě ujistila, že zachvíli se to konat bude. Tak jsem se tedy ještě na těch pár minut prošel knihovnou, inspirovalo mě to k tomu, kde budu trávit některé své volné chvíle, je zde co číst. A sešel jsem dolů do konferenčího sálu. Sedl si, místnost byla kupodivu jen z pola zaplněna, ale to se vysvětlilo tím, že tahle akce byla neplánovaná a studenti požádali Viewegha o toto čtení až na poslední chvíli. A pan spisovatel přišel a začal nám vyprávět. Přečetl nám dvě povídky, tu první z nich prý dokonce ještě nikde nikdy nečet. Poté udělal takovou krátkou besedu, kde jsme mohli klást dotazy, na které nám důkladně a chápavě odpovídal. I já jsem si s ním popovídal. A i přesto, jaký jsem měl z počátku názor, na mě udělal velmi dobrý dojem příjemného a inteligentního člověka.

Nu, teď jsem dorazil domů, dal si jablíčka. Dám sprchu a budu se těšit na víkend. Možná vyrazím s místními kamarády někam ven a mám i další plány. Toť pro dnešek vše.

Prostě se lidem otvírám

Mám se já tady fajn. Projekt skoro hotovej. Na oběd jsme se byli projet přes celé Brno a ještě dál. Jsem tady na pokoji sám.

Ptal se mě spolubydla, proč píšu ty blogy. Jestli proto, abych si zvýšil reputaci, pověst, abych machroval se zviditelnil. Ne, proto to já nedělám. Nepotřebuju machrovat se zviditelňovat. Nepotřebuju si zvyšovat reputaci.

Já si jen tak píšu svůj děníček a prostě se lidem otvírám. Kdo to čte, tomu se to asi líbí. Někoho to taky může inspirovat. Už jsem viděl, že to lidi inspirovalo. A kdo to nečte, taky jeho volba. Buď se mu to nelíbí a nebo nemá důvod. Všechno je v pořádku.

Jsem na pokoji sám, jak jsem řekl. Najed jsem se, počet knížku. Jo, mám rád klid. Fakt. Vím, že nětěří lidi nedokážou být třeba sami doma, nebo nedokážou posedět. Ale já ten klid mám rád. Rád si dělám svoje věci. rád si píšu, rád programuju.

Ale někdy taky jdu rád mezi lidi. Rád dělám i nové věci. Rád poznávám nové krajiny, nové lidi, nové činnosti. Nové zkušenosti jsou pro mě obrovským přínosem.
...

Nebojím se psát tenhle blog, protože se za sebe nestydím. Nebojím se psát tenhle blog, protože vím, že právě tím, že se ostatním ukážu takový, jaký jsem, co se mi líbí a co mě zajímá, tím mě poznají v pravém světle a budou mě takového brát. Kdybych se tvářil jako někdo, kým nejsem, tak tehdy, tehdy by mi to přinášelo problémy. Protože lidi by se ke mě chovali jako k někomu, kým nejsem. A to je strašně nepříjemný pocit.

Smíření se se sebou považuju za základ. Když se člověk se sebou smíří, nemusí se už za nic styďet. Protože má právo na to, tím člověkem, kterým je, být. Každý má právo na to být, kým je. A proto já lidi neodsuzuju. Všechno má svůj smysl.

Velké Brno a velká změna

Začínám si zvykat. Můj mozek se přizpůsobil. Už se tady necítím cize. Když jdu spát, tak jdu spát s klidem. S klidem jsem chodil spát i předtím, ale teď už mi to přijde i normální. Vstávání mi přijde normální, chození na přednášky mi přijde normální..
Ulice, která vede od našich kolejí k přednáškám, má jeden kilometr, a někdy dokáže být pěkně protivná, když se po ní patnáct minut člověk pachtí. Ale vcelku tady není nic nepříjemného.

Byli jsme včera večer projít se s klukama k hradu Špilberg, podívat se z pod hradeb na noční výhled na město. A bylo to krásné. Město zářilo a poprvé jsem si skutečně uvědomil jeho mohutnost. Pak jsme skrz historické jádro města došli k zastávce a dojeli domů. Teď, když mám už tu šalinkartu - permanentku na tramvaje - tak si to ježdění Brnem strašně užívám.

Učinil jsem v mém životě velké rozhodnutí a to, že nepiju. Otevřeně tady teď prohlašuju, že nepiju. Zkusím to měsíc a pak uvidím. A proč jsem se k tomu rozhod? Vedlo mě k tomu hodně věcí.

Všechno to začalo asi před měsícem dvěma, když jsem s klukama a holkama byl, tehdy ještě ve Frýdku, venku a holky se nás z ničehonic vážně zeptaly "Proč vlastně, kluci, pijete?" Jasně, že jsme hned hodili nějakou odpověd, jako že "je srandá a tak," ať nevypadáme blbě. Ale dovedlo mě to k zamyšlení. Celé ty dva měsíce jsem nad tím uvažoval, a došel jsem k tomu, že se mi to nevyplácí. Na to, kolik peněz jsem do alkoholu investoval, byly jeho přínosy pro mě strašně malé.

Když jsem se nad tím zamyslel, ani seznamování s holkami mi alkohol neusnadnil. Jakékoliv seznamování, což je důvod k pití alkoholu mnoha lidí, mě jde lépe bez alkoholu, než s ním. Opravdu. Uvažoval jsem nad tím, a je to tak. Alkohol mi způsoboval jen problémy.

Proč pít a dělat ze sebe blbce, a v tom horším případě o tom navíc ani nevědět, když si můžu užívat i bez alkoholu?

Teď by se mě někdo mohl zeptat "Skutečně si můžeš užívat bez alkoholu?" A já odpovím, ano, můžu. Protože jsem v posledních pár dnech a týdnech dělal pár testů. A to takových, že jsem šel na akce, kde se pilo, a já nepil. Maximálně jsem si dal skleničku. A světe div se, bavil jsem se a odnesl jsem si z těch akcí mnohem víc, než když jsem byl "najebaný." Naopak některé poslední zkušenosti mě opět přesvědčily o tom, že mi alkohol přináší problémy.

Chci ještě říct, že tohle není žádné kocovinové rozhodnutí, z bolesti. Ale opravdu jsem o tomhle uvažoval dlouho a taky to už postupně nějakou dobu nasazuju, tenhle nový režim. Takže tak se to se mnou teďkom má.

Nu, dnes je úterý, zítra je volno. To znamená, že dnes večer je tady ve městě, v Brně, strašně moc akcí. Uvidím, možná na nějakou půjdu, pokud bude s kým, nebo jen tak. Pokud ne, tak se budu doma možná učit.

Učíme se teď programovací jazyk C, s kamarádem Honzou. Protože termíny projektů se blíží a v "Céčku" ještě ani jeden z nás programovat pořádně neumí. Půjčili jsme si ve fakultní knihovně 3 knížky a teď studujem.

A nebo se kouknu na nějaký film, umím se zabavit.

No, a zítra, jak už jsem řek, je volno. A tak je třeba vymyslet nějaký dobrý plán. Mám tu šalinkartu, můžu zajet kam chci. Možná si zajedu do ZOO, možná na hrad, nebo někam jinam. Kdo ví. Však já něco vymyslím.

Jo, Brno začínám vnímat jako svůj nový domov. Cítím se tu příjemně.

Je to náročné a těším se domů

Jsou náročné tyhle dny. Nové prostředí, noví lidi, nové zvyky. Jo, dává to zabrat, a bude chvíli trvat, než se to usadí.

Zrovna teď se ve mě mění určitá přesvědčení, co se týká jídla, co se týká alkoholu, co se týká celkově mého života a to má za následek různé dopady. Představte si, jak se projeví třeba narůstající přesvědčení, že alkohol mi škodí. No nadrobilo to včera trochu neplechy :)

Zastávám totiž teorii, že jak je člověk přesvědčený, tak podvědomě reaguje. Když je člověk přesvědčený, že alkohol mu škodí, tak holt se nechá tělo alkoholem poškodit. Když je člověk přesvědčený, že je blbý, tak holt se chová jako blbý. Tak to funguje. Teda já to tak aspoň vidím a neustále se mi dostává více a více důkazů, že to tak je.

Co se týče Brna, začínám si pomalu zvykat. Na přednášky už chodím jako doma, ulice už tady kolem znám. Už se necítím jako v cizím prostředí. Ale na druhou stranu, těším se, až zítra přijedu do svého pravého domova. Pořád se cítím být frýdečkákem. A tady tak trochu jako na návštěvě. Ale myslím, že se to časem změní.

Přednášky jsou některé zajímavé, některé horší. Třeba zrovna včera jsme měli takové cvičení s profesorkou, která pocházela snad z Ruska. Mluvila rusky, mluvila potichu a mám dojem, že téměř nikdo ji nerozuměl. Nebo dneska. První přednáška z programování, no to byl teda záhul. Paní tři hodiny povídala úplně monotónním hlasem, dvojnásobbnou rychlostí, bež žádného nadšení, žádného elánu, takže se to nedalo moc dobře vnímat. Ale určitě to nedělá schválně. Třeba už je přepracovaná, stará, přehlcená informacemi, kdo ví. Naštěstí je to předmět Základy programování, který mě baví, takže pokud ne od ní, tak sám se něco naučím. No a po téhle přednášce jsme měli 2 hodiny cvičení ze Základů programování, kde ovšem byl pravý opak. Měli jsme profesora Smrčka, který je naprosto úžasný. Nejlepší profesor, jakého jsem na naší fakultě poznal. Ten dokáže celý přednáškový sál tak probudit a tak zaujmout, že všichni najednou sklopí obrazovky svých notebooků a pozorně poslouchají. Je s ním sranda, dělá si srandu ze sebe, povídá historky. No opravdu dobré přednášky.

Jak už jsem zmínil, zítra jedu domů. Už jsem si sepsal seznam věcí, které si potřebuju doma ještě pořídit, nakoupit a tak dále. Vezmu si s sebou špinavé oblečení, vemu si domů vzpomínky a budu lidem vykládat, když o to budou mít zájem. Sejdu se s kamarády, s rodinou.. no jéje. Už mám pár schůzek ve Frýdku domluvených.

Teďkom už budu jen relaxovat, sbalím se a budu si dělat pořádek. Jeden spolubydlící už odpoledne odjel. Tak tu jsem teďkom sám. Po celém dni, když jsem teď o půl deváté večer přišel z přednášek, tak mám volno. A je mi fajn.

Myslím, že to Brno bude ještě hodně zajímavé.

Brno podruhé

Druhej den a kolik se toho v mém vnímání pobytu v Brně změnilo. Vidím už hodně věcí trochu jinak.

Měli jsme dneska první přednášky. Mým kamarádům se zdají šílené a těžké, ale mi přijdou zábavné a těším se na další, protože tohle byl jen úvod a to pravé ořechové teprve přijde. Osobně mi to nepřipadá jako nic nezvládnutelného, a myslím, že ani nebude. Měli jsme 2 přednášky a taky úvod o škole, i jsme se hodně učili. Ale v podstatě hodně z toho už jsem znal. A krom toho taky jsem si vyřídil studentský průkaz, což mi otevřelo plno možností. Hlavně tu, že jsme si mohli s kamarádem zajít do menzy. Ta je výborná, skvěle moderně zařízená, a výtečně tam vaří. Měli jsme na výběr z 10 druhů jídel, prodáváných po 30 korunách. A za druhé, spolu se studentsým průkazem jsem dostal i sadu uživatelských jmen a hesel ke školnímu meilu, na školní informační systém, dostal jsem se na diskusní forum fakulty, ... Hned mi přišly pozvánky na několik fejsbůkových skupin, od prváků, od fakulty. Dozvěděl jsem se o kurzech...

No a když už jsme u toho života, u toho, jak tady budu trávit čas, pomalu se začínám rozhodovat, že tady v Brně začnu více žít svůj vlastní život a stanu se méně závislým. Chěl bych se tady rozhodovat naprosto podle sebe. Taky si najít časem nějaký zdroj peněz. Nechci říci, že rodiče mi posílají na účet málo. Posílají mi akorát, nestěžuju si. Jen chci prostě vzít za svůj život vlastní zodpovědnost. A tohle Brno se mi k tomu zdá dobrou příležitostí. No, to znamená, chodit na různé kulturní akce, do různých kroužků, které si sám zovlím. Sám poznávat nové lidi, nové kamarády, ..

Svůj pokoj jsem si už zařídil pěkně. Stůl je zabydlený, mám tady svoji pěknou, pěkně barevnou skleničku. Moje  zásuvka s 5ti otvory se hodila, protože ve zdi jsou jenom 2, z čehož jeden zabírá lednička. Na okno jsem si nainstaloval teplměr, .. Je to tu prostě fajn.

Co se noci týče, spalo se mi tady krásně. Protože jsme byl včera z cestování a zařizování unavený, usnul jsem prakticky hned po ulehnutí. A ráno jsem se dneska krásně vzbudil asi 5 minut před budíkem, který mi zvonil v 7.

No a ještě jednou, co se týče přátel. Samozřejmě, mám tady hodně přátel z gymplu, nebo z Frýdku-Místku. Přímo na koleji z toho tři. Ty na ostatních kolejích nebo školách jsem ještě neviděl, ale to mi nevadí. Hlavně se těším, až poznám nové lidi. Ty přátele, co jsem zatím poznal, tady na pokoji, to vypadá slibně, stojí to za to. Chvili jsme dneska odpoledne se spolubydlícím Radkem povídali a zjistili jsme, že máme hodně společných zájmu a možná si budem rozumět a zjistili jsme, že máme chuť do některých "kroužků" vyrážet společně. Jo, je to tu fajn. Už jsem se dokázal i naštvat na mámu, když mě po telefonu seřvala za nějakou věc, která je podle mě jedno. Ale to k tomu patří. Jaký by to byl život v Brně, kdybych v něm neprožíval některou část z širokého spektra všech emocí. Byl by to omezený život. Já jsem rád, že tolik nových věcí poznávám a těším se zase na další dny.

Jo, a věc, kterou opravdu musím udělat. Musím si koupit deštník. Včera večer, dneska večer, pokaždé jsme zmokli :)